Letní toulání okolo Hospříze
No, přesnější by byl třeba název „Na jihovýchod od Hospříze“, ale protože v Hospřízi naše cesta začínala i končila, tak i zvolený název docela sedí. Do České Kanady jsme se tentokrát vydali o víkendu 16. – 18. července 2010.
Sešli jsme se v pátek večer v Hospřízi. To je vesnice asi šest kilometrů zhruba na východ od Jindřichova Hradce. Tam jsme nechali naše plechová přibližovadla a dál se vydali po svých. Vydal jsem se já, Křemla, Zajíc a Pepa, abyste věděli, koho se máte ptát na podrobnosti :)
Po zelené značce jsme došli do Blažejova a na druhém břehu Hamerského potoka jsme vyšplhali do kopce ke zřícenině Vítkova hrádku. Je to ruina, která chátrá už od 15. století, můžete na ní mrknout buď na webu hrady.cz nebo na webu naučné stezky Hamerský potok.
Tam jsme také složili hlavy a to rovnou pod hvězdné nebe, které bylo mezi stromy moc hezky vidět.
V sobotu jsme se probudili docela brzy. Dali jsme si studenou snídani a po naučné stezce jsme šli proti proudu Hamerského potoka směrem k Ratmírovskému rybníku. Cestou jsme si ani moc neužili vzdělávací panely, protože když jsme se zastavili, tak se na nás vrhli komáři. Další trochuu stinnou stránkou stezky je smrad, který tam byl cítit z nějakého bahna nebo jiného hnusu.
U hráze Ratmírovského rybníka jsme to nevydrželi a tento den poprvé vlezli do vody. Bylo to velmi osvěžující, dokonce tak, že místo abychom šli čekat na vlak na nejbližší zastávku, tak jsme se rozhodli dojít ještě o zastávku dál.
Do Kaprouna jsme tedy neodjeli ze zastávky Malý Ratmírov, ale až se zastávky Střížkovice. Dokonce to vypadalo tak, že budova zastávky patří mezi ty, které je možné si pronajmout a strávit tam dovolenou. Pokud vás to zajímá, informace jsou na webu Jindřichohradeckých místních drah, které provozují vlaky na úzkokolejné trati mezi Obrataní a Novou Bystřicí.
Zastávka Kaproun je cedule uprostřed lesů a nebýt toho, že tam v roce 1900 vyhodili z vlaku Járu Cimrmana, který tudy jel na černo, tak tahle zastávka možná ani neexistuje :) I o tého zastávce najdete informace na webu jhmd.
V Kaprouně jsme si uvařili oběd a u ohniště, u kterého seděl před 110ti lety i Jára Cimrman, jsme počkali na vlak tažený parní lokomotivou a zamávali jeho nadšeným pasažérům.
Z Kaprouna jsme nejříve po kolejích a pak po neznačené lesní cestě došli k Velkému Klíkovskému rybníku. No jasně, i tady jsme se koupali. Trochu jsme lenošili na břehu a přemýšleli, jestli se okolních mraků rozprší nebo ne. Pár kapek spadlo, ale jen tak propagačně, horko nepolevilo.
Nakonec jsme se přesunuli jenom o necelý kilometr dál do lesa, kde je tábořiště s kuchyní a jídelnou. Tam jsme si konečně udělali opravdový oheň, vytáhli jsme buřty, česnek a další dobroty a natahovali jsme nohy a ruce k ohni. Akorát že tentokrát už mraky přestaly se strašením a začal pořádný liják a bouřka… Dobré bylo, že to všechno počkalo, než byla večeře hotová.
Zbytek večera jsme koukali na provazy vody, na blesky a hráli jsme slovní fotbal. Stala se tam děsná nespravedlnost, když mi ostatní neuznali ryze české spisovné slovo „ňufání“. Bouřka byla skvělá, moc mě bavila. Bodejď by ne, když jsme byli v suchu a mohli si jí zblízka prohlížet :)
Pršelo celou noc, pršelo i skoro celé dopoledne. Po snídani jsme ještě zalezli do spacáků a čekali jestli jedenáctá rozhodne. Nerozhodla a tak jsme po dvanácté vyrazili déšť nedéšť. No, ono už zase tolik nepršelo, dalo se to vydržet. Vrátli jsme se ke Klíkovskému rybníku a odtud jsme šli po silničce do Kuňějova a dál až na hráz Kačležského rybníka. Tam jsme se napojili na žlutou značku a po ní jsme se vrátili do Hospříze. Tahle cesta je docela pěkná, vede lesem i po loukách a nabízí výhledy do okolí. Byla to prostě taková pěkná tečka za tím naším vandrováním.
