U MUWÍNA

Po vydařeném jarním vandrování v Novohradských horách jsme na další toulání po lesích a loukách vyrazili západně od Prahy. V Brdských kopcích jsme strávili víkend 13. – 15. listopadu 2009.

Dlouho jsme hledali víkend, který bychom vyrazili na vandr. Nakonec jsme našli jeden zrovna uprostřed listopadu 2009. Výběr padl na Brdy, kde jsme naposledy byli v roce 2006. Tenkrát jsme šli přes Třemšín a na tomhle vandru jsme opět vybrali západní okraj Brd, ovšem chtěli jsme se podívat na Padrťské rybníky a zříceninu hradu Dršťka. No a jaké to bylo?

Já se zdržel v práci a ujel mi bus, kterým jel Pavličko, Adela a Lukáš. Tak jsem je doháněl jedním z dalších spojů. Jediné nepohodlí navíc byl přestup v Příbrami a cesta z Rožmitálu do Věšína, kam už pozdější spoje nejedou.
Setkali jsme se v noci na křižovatce, kde ještě před třemi lety stála stodola na přespání. Už nestojí. Po procházce k úplně hnusné a velmi nouzové boudě jsme našli malý seník, pro čtyři vandrovníky akorát. Uléhali jsme chvíli po půlnoci.
Ráno bylo krásné. Když jsme po sobě pěkně uklidili spaní a došli na Václavku, už nás trošku hřálo sluníčko, které kreslilo v ranním oparu nádherné obrázky mezi stromy. Cestou necestou jsme se prokousali až na hráz Hořejšího Padrťského rybníka, kde zrovna místní nadšenci dokončovali akci „zamykání Brd pro houbaře“. Když odjeli, ohřáli jsme se u jejich ohníčku a uvařili si oběd. Náš počet se mezitím zdvojnásobil, dorazili Peggi, Blanka, Vainant a Soňa. Jo a ještě pes.
Sluníčko svítilo, ale k opalování to nelákalo, protože foukal studený vítr, který dělal z hladiny rybníka pěkné moře s vlnami. Cestou k Dolejšímu Padrťskému rybníku došlo k nápadu si z nejistého spaní, ze kterého koukal i širák, udělat spaní o něco jistější a tak jsme na křižovatce pod rybníkem změnili směr a vydali se směrem přes Třítrubecký potok a Alianci k seníku pod Tokem.
Co vám budu povídat, nohy bolely, ale vidina studánky, večerního ohně a voňavého sena byla dostatečnou motivací. Aniž bych chtěl nějak nadměrně lichotit našim horským vůdcům, seník jsme našli na první pokus úplně bez bloudění. Prostě paráda. No a jelikož jsem kytaru zapomněl v autobuse v Rožmitálu, tak jsme večer u ohně trávili jídlem, pitím a klábosením…
A když jsem pak poslední seděl u dohasínajících uhlíků, tak mi bylo opravdu dobře. V noci mě na chvíli probudilo bubnování deště na střechu seníku – kdo to nezažil nebude mi věřit, jak nádherný je to zvuk a pocit.
Ráno jsem vylezl první, sluníčko začalo svítit do lesa, no prostě bezva pokračování sobotní pohody. Po snídaňo-obědě jsme se ještě rozhodli pro dobytí vrcholové kóty. Cestou došlo i na trička, bylo fakt krásně. Holky neodolaly brusinkám, kterých bylo na dopadovce spousta. Po společné fotce u trianguláku jsme sešli kolem Pilské do Obecnice. Hlavně ten asfaltový závěr byl trochu pruda, ale jinak to nešlo.

Takže i tenhle vandr byl super, Brdy jsou pořád jedním z nejlepších míst pro podzimní a zimní vandry – ticho, lesy, temné noci, borůvky a brusinky na dopadovkách, nekonečné asfaltky i mechové průseky, mlhavá rána a voňavé seníky…
Obrázky jsou v galerii, můžete jít rovnou tudy.