U MUWÍNA

V neděli 11. září 2009 jsme cestou z jedné lesní konference udělali zastávku v Klausenpassu (1948 m n.m.) a vydali se na půl až 3/4 denní výšlap na jeden blízký vrchol do výšky kolem 2300 metrů. Počasí bylo proměnlivé, ale nakonec to byl vydařený den.

Přímo v sedle se dá pohodlně a bezplatně zaparkovat. Je to výchozí místo pro různé (i více denní) tůry, my jsme kvůli nedostatku času a ne úplně dobrému počasí zvolili docela pohodovku směrem ke kopcům u kterých byl v mapě název Wäspen.
Začali jsme u kapličky, možná v duchu s motlitbou za den bez deště. Až k prvnímu rozcestníku (Chammli, 2049 m n.m.) to byla úplná pohoda po asi celkem využívané cestě, skoro po vrstevnici. Pak jsme museli přelézt malý hřebínek a asi 20-30 minut jsme sestupovali na 1815 metrů ke skupině horských chalup. Přitom jsme pořád sledovali oblohu, na které se pořád honily mraky. Zvlášť ty, co se za námi sunuly z Klausenpassu nevypadaly hezky.
Další cesta už byla dokopce, až k malému jezírku pod cílovým vrcholem jsme stoupali. U jezírka (2144 m n.m.) došlo na sváču a také na debatu o tom, jestli má cenu stoupat do toho mraku, který zakrýval vrchol. A protože to bylo opravdu už jenom kousek a protože jsme byli zvědaví, co uvidíme na druhé straně, rozhodli jsme se tam vyšlápnout.

Na vrcholu bylo vyskládaných pár kamenů a jinak nic. Kdo ví, jestli to byl vůbec nějaký pravý vrchol :) No, ale jeden kámen jsem tam donesl a přidal ho k ostatním.
Podle mapy to vypadalo, že jsme na kótě 2255 metrů, ale možná že to spíš byla kóta 2345 metrů. Asi je to fuk. Viděli jsme hlavně mraky :( No, vlasně občas mezi mraky nějaký okolní kopec nebo hřeben vykoukl, uvidíte v galerii na pár vybraných fotografiích.
Cesta zpátky byla nejdřív několika hodinový sestup. Abychom nešli úplně to samé jako nahoru, u chalup jsme odbočili směrem na Äsch a Untere Balm. To znamenalo sestoupit na nějakých 1700 metrů a pak to znovu nabrat. Jedna část byla fakt mazec, byly to spíš takové schody. Ovšem to jsme šli celé v poměrně husté mlze, takže ani nevím, co všechno bylo okolo nás.
Když jsme se vrátili zpátky do Klausenpassu, zase svítilo sluníčko a byl příjemný zářijový den. Ovšem pohled zpátky rychle připomenul, jak to po cestě bylo s počasím nejisté a proměnlivé…

Obrázky jsem kromě dvou květin odbarvil, aby byla nějaká změna – jsou tady.

Tuto oblast najdete řekl bych ve „středovýchodní“ části Švýcarska na silnici číslo 17, která vlastně spojuje dálnice A2 a A3 a vede z Altdorfu na Glarus a Näfels.
Mapu jsme měli číslo 246T – Klausenpass z roku 2006 (swisstopo), měřítko 1:50000.