Vědci zjistili, že pokud žijete s kočkou, snižujete tak o více než třetinu riziko, že zemřete na srdeční či mozkovou příhodu. Kočka totiž pomáhá uvolnit se od stresu a tiší úzkost. V důsledku toho pak klesá krevní tlak a uklidňuje se puls.
Náš kočičí miláček Rozárka má jednu úchylku. A to tkaničky! Jakmile uvidí tkaničky už se po nich vrhá.
Když se blížil Rozárce rok, byl jí už pěkný kousek. Každý, kdo jí viděl, říkal, že je na kočičí slečnu abnormálně velká. Prostě pořádný macek. Na Hutích se Rozárka tou dobou chovala jako doma. Všude lítala a pronásledovala kočky. Obzvláště Lízinku.
Od června přes týden vegetuji v Pelhřimově. Vzhledem k Radkovým dlouhým služebkám a mému pocitu odtržení od blízkých lidí jela Rozina se mnou. Stres ze změny prostředí jsme obě po čtrnácti dnech překonaly a začaly se sžívat s okolím.
Rozhodli jsme se, že naší kočičce umožníme poznat také jiné prostředí než náš byt v Praze. Začali jsme jí vozit sebou na pravidelné pracovní víkendy u dědy na Hutích. Děda hospodaří a k hospodaření patří i potřebné zázemí (stodola, chlévy, půda, sklep, kolna, …), což bylo naprosto ideální rozmanité prostředí pro Rozárku.
Rozárka je taková naše lehká příprava na „sviště“. Člověk už nemůže prostě kamkoliv odjet, aby neměl výčitky svědomí vůči tomu, že jí nechává samotnou doma, nebo aby nezajistil alespoň hlídání. Těžce pak nese, že ho při radostném návratu z víkendu, kdy na ní pořád myslel, za trest naprosto ignoruje.
Rozárce je 9 měsíců a už to není ta mrňavá kulička, co se vešla do jedné ruky. Už je to slečna a podle toho se i náležitě nosí po bytě. Je to taková tygří slečna. Jak velikostí, tak bojovými záchvaty, které jí občas chytnou.
